Jak se stalo,

že byl Eugen Brikcius vyškrtnut z kandidátky

Balbínovy poetické strany

Skutečnost, že se to vůbec mohlo stát bude zcela určitě někomu připadat zcela normální a banální. Zajisté dotyčný neopomene odsoudit neschopnost našeho stranického aparátu. Jistě na to má i právo, neboť žijeme v právním státu a zákon porušen nebyl, nebo lépe řečeno možná byl použit jinak či ……….., ale posuďte sami.

V zákoně o volbách do EP se v §22 bod 2 píše:
“Ke kandidátní listině musí být přiložen doklad o státním občanství kandidáta………..“ nic víc a nic méně.  Vzhledem k tomuto naprosto jasnému sdělení přinesl náš kandidát Evžen Brikcius originál Listiny o udělení státního občanství vydané MV dne 5.2.1992. Měli jsme spolu s ním za to, že je to dostatečný doklad o státním občanství tohoto ve světě velmi ceněného Čecha. Hloupý člověk však míní a moudré min. vnitra mění. To samo ministerstvo, které tento doklad  vydalo, a které jeho platnost nijak nezpochybňuje nám totiž velmi těsně před konce lhůty poslalo dopis, ve kterém píše, že tento doklad o udělení státního občanství “nelze považovat podle § 20 odst. 1 zákona č. 40/1993 za doklad o státním občanství”. Hleďme jak si neomylné úřednictvo vysvětluje zákon o volbách do EP, v kterém o uvedeném paragrafu, o který se MV ve svém vyškrtnutí kandidáta opírá, není naprosto žádná zmínka. Ale úředník přece musí koukat dál než zákonodárce, či prostý občan. Co kdyby se nám  do voleb chtělo ze světa vetřít nějaké podivné individuum. Myslíte, že je to nemožné? Nic není nemožné pro úředníka. Podivné individuum si žádá podivný výklad. Ale vždyť jde o banální a lehce napravitelný „nedostatek“, pomyslel by si občan. A má pravdu. I když je jenom občan. Zvláště, když jsme jako strana byli vyzváni na vývěsce MV k nápravě. Tato informace tam údajně byla vyvěšena asi 10 dnů (bože tak dlouho jsme nic netušili) před tím než nám ji  písemně dodali. V našem zájmu je prý vývěsku si kontrolovat, sdělila nám ochotná pracovnice MV. Ano, jistě, samozřejmě, nezlobte se, že jsme Vás obtěžovali, víckrát už to neuděláme.  V  politice se člověk  prostě musí stále něčemu učit. Je to přece tak samozřejmé a jednoduché. Možná sice, že stejně  jednoduché by bylo, kdyby nám toto upozornění o „závadách“ zaslali zároveň s vyvěšením. Ale ne, to už člověk příliš myslí jako člověk. Chceš-li dělat politiku, musíš myslet politicky. Stačí přece, že jsme se vše dozvěděli, byť až ke konci lhůty, která umožňovala opravu. Netřeba však úřednictvo z čehokoli osočovat, neboť závada byla v podstatě opravdu tak banální, že k vyřešení stačilo předložit kopii OP. Jenže banální věci někdy tak banální nejsou, jak banálně vypadají. V tomto případě šlo o problém téměř kardinální. Evžen Brikcius totiž český OP ani pas nevlastní a osvědčení o státním občanství, jako další přijatelný doklad, vydávají pouze na matrice. Sláva, je vyhráno, pomyslí si jeden, zaskočím si na matriku a je zařízeno. Ne však český občan Evžen Brikcius. Ne, že by si na matriku nemohl zaskočit, tak panské choutky nemá a úředníkům se nevyhýbá, ale problémek se u něj přece jenom našel. Malý, maličký, ale byl. Předtím než byl totiž nucen opustit republiku bydlel na jiné Praze než bydlí teď, a tak bylo potřeba nejdříve zaskočit na oprávněný úřad v jeho tehdejším bydlišti. Občanu Brikciusovi to samozřejmě nevadí, občan Brikcius je zvyklý,občan Brikcius rád poznává nové tváře. Ale občan Brikcius je zřejmě problémový občan a problémový občan má občas problémy a tak i na tomto jinak bezproblémovém úřadě občanu Brikciusovi nastal problém. „Všechny vaše papíry už jsou na úřadě, kde bydlíte teď, pane Brikciusi, to vám neřekli?“ „Neřekli. Nevadí. Děkuji uctivě. Nezlobte se. Jen nerad jsem zdržoval. Samozřejmě. Rád si pro ně skočím a hned jsem zpátky .“ A tak po nezbytném úřednickém kolotoči bylo problémovému občanu Brikciusovi oznámeno, že problém byl sice bezproblémově vyřešen, leč právě skončily úřední hodiny a nastal tudíž problém. „Problém vyřešíme, občane, jsme tu přece od toho“, dostalo se občanu Brikciusovi poučení a dobrá rada, že není třeba věšet hlavu, neboť již opět v pondělí jsou na úřadech občanům zcela k dispozici. To už však český občan Evžen Brikcius měl hlavu dávno svěšenou (byť nemusel, neboť je i občanem rakouským ), neboť jenom on věděl, že má další problém. Celý příští týden bude přece hospitalizován ve Vídeňské nemocnici kvůli svým zdravotním problémům. Jen Bůh a Evžen vědí, jak rád by tento problém vyměnil za chvilku na českých úřadech. Leč nebylo mu to dopřáno a  jinak ochotnému úředníku  byl problém cokoliv vysvětlovat za situace, kdy se vás právě snaží vytlačit ze své kanceláře, aby si mohl v poslední půlhodince pracovní doby vyřešit svůj osobní problém s jinak svědomitou spoluúřednicí. Co naplat. Problém jako problém a když padla, tak padla, ať je to Brikcius nebo kdokoliv jiný. Za 14 platů se přece nikdo nepřetrhne.

A tak jako správní Balbínovci jsme učinili pokus poslední,  zoufalý a zároveň také předem prohraný. Pokusili jsme se dopisem požádat MV o kraťoučké posečkání. Ne snad z mladické naivity a politické nezkušenosti, ale pro dobrý pocit, že jsme alespoň něco………., no kdeže, pochopitelně, zákon je zákon, padni komu padni.

A tak se stalo, že českému občanu Evženovi Brikciusovi, na rozdíl od jiných Čechů, přišlo rozhodnutí o škrtnutí s tímto odůvodněním:

„………………. chybí náležitost podle ustanovení §22 dost. 2 zák. o volbách do EP, tj. doklad o státním občanství kandidáta, který musí být přiložen ke kandidátní listině. Ke kandidátní listině politické strany BPS byla přiložena jako doklad o státním občanství kandidáta č.2(Eugena Brikciuse) Listina o udělení státního občanství ze dne 5.2.1992 vydaná Ministerstvem vnitra pod č.j. VSC/2-53/557/92-47; z uvedeného vyplývá, že jmenovanému bylo uděleno státní občanství České republiky a tím i České a Slovenské Federativní Republiky podle čl.II bod 3 písm. a) zákona č.88/1990 Sb., kterým se mění……………………………………………………………………………………………

Podle stávající právní úpravy se v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 zákona 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání………….se však prokazuje občanství………………………………….

Jmenovaný kandidát proto nebude uveden na hlasovacím lístku pol. strany BPS……..

A na závěr dopisu:

Poučení:  Proti tomuto rozhodnutí se může………………..do 2 dnů od jeho doručení domáhat

ochrany u Nejvyššího správního soudu…………………za doručené se považuje…..

třetím dnem ode dne jeho vyvěšení na úřední desce MV…………………..

Vyvěšeno 24.4.2004

A zase ta všemocná vývěska.  Za doručené se považuje 3. den od vyvěšení, tj. 27.4., Lhůta tudíž končí 29.4.2004. Co myslíte, kdy bylo rozhodnutí odesláno? Když bylo rozhodnuto, či 24.4. v den vyvěšení? Ale no tak občane, mysli. To by mohl být úředníkem každý blbec. Správný úředník, ten musí zvládnout chaos, aby si plat řádně vysloužil. A proto co můžeš úředníče udělat později odkládej, vymýšlej, kombinuj, zakládej a znovu nalézej  a v zájmu zákonnosti poznamenávej a veď v patrnosti, že např. 29. 4. je poslední termín a tudíž, že nejlépe je věc poslat den předtím. No samozřejmě, to je to správné datum. Vidíš, jak jsi učenlivý. 28.4. odeslat, 29.4. doručeno a………. konec pitomec. Vlk se nažral, zákonu bylo učiněno zadost a občan, ten ať se domáhá ochrany u Nejvyššího soudu. Stihne-li to, samozřejmě, do 29. do 16.00 v Brně. Zákon je zákon a platí pro všechny padni komu padni.